Náš Brouček!
Moje těhotenství začalo po ročním snažení a zjištění bylo v Itálii.Po příjezdu nám to doktorka potvrdila a my se začali těšit. První problém nastal z výsledků krve, kdy mě posílali na odběr plodové vody. Po dlouhých třech týdnech nervů a čekání vše dopadlo dobře a já si začala těhotenství konečně užívat. Chodila jsem na plavání pro těhotné, které sice bylo pro malá zájem maminek individuální, ale mě se vždy líbilo, protože bylo příjemné a uvolňující. Velkou roli pro mě hrálo těhotenské cvičení, které bylo nejen k protažení a posílení určitých části těla, ale i k nácviku dýchání důležitému k porodu. Dostala jsem zde i různé informace důležité pro život s miminkem(technika kojení, pleny, masáže, …). Šli jsem i s manželem na předporodní kurz, který byl velice obsáhlý, poučný a ukázal nám co a jak až to přijde. Myslela jsem si, že jsem připravená. Ale byla to jen teorie a praxe byla úplně jiná až jsem byla zaskočená. Líbilo se mi, že jsem se na cvičení mohla zeptat na cokoli a vždy mi bylo na vše odpovězeno, což mi kolikrát velice pomohlo a byla jsem klidnější. Vše mi v těhotenství probíhalo tak jak mělo a já byla šťastná. Tím bych chtěla poděkovat Dr.KRAMPEROVÉ, která mi svým přístupem, zacházením a radami hodně pomáhala.
Od 37. týdne jsme začala chodit na křivku do nemocnice, které byly svým dlouhým čekáním vyčerpávající. Přístup sestřiček na oddělení byl vždy milý, příjemný a kdykoliv jsem se na něco zeptala vždy mi bylo ochotně odpovězeno. Za to přístupem mladé tmavovlasé doktorky, která mě vyšetřovala jsem byla překvapená. Působila na mě chladně a nepříjemně a tento pocit jsem měla párkrát i po dobu mého pobytu v porodnici. Její vyšetření bolelo a krvácela jsem a to mě polekalo. Pak jsem se dozvěděla, že se to muže stát, ale mohla mě upozornit.Tento přístup mě zarazil, nebyla jsem na to zvyklá.Můj nástup do porodnice byl urychlen, protože jsem měla komplikace s vysokým tlakem a potřebovali mě mít pod dohledem. Měřili mi tlak a hlídali miminko. Tato hospitace mě šla kolikrát na psychiku. Ležela jsem na pokoji s maminkou, která už mimčo měla a já pořád nic. Bylo mi to líto a ten čas tam byl dlouhý. Co na tom bylo pozitivní, že jsem vše okoukala a věděla jsem, co mě čeká až se mi mimčo narodí. Pak jsem byla pro velký počet porodů z porodnice přemístěna na gynekologické oddělení, kam se mi nechtělo, ale dlouho jsme se tam neohřála.
Můj porod začal 0:15 h kdy mi praskla plodová voda(to byl šok) a já šla na porodní sál. Tam mě doktor prohlédl a až do samotného porodu jsem byla v péči sestřiček. Byla jsem velice ráda, že jsem měla u porodu porod. asistentku paní Hanu Pohořalou, kterou znám z těhotenského cvičení a vždy jsem k ní měla důvěru. První doba porodní byla až moc dlouhá, způsobená celkových vyčerpáním(spala bych i ve stoje). Byla jsem horečky a bylo mi podáno antibiotikum – no hrůza. Využila jsem sprchu, která byla velice příjemná a moc pomáhala při bolestech. Sestřička mi uzpůsobila postel tak, abych si trošku odpočinula během kontrakcí a nabrala sílu – pomohlo to. Otevírala jsem se lépe. Bylo pro mě velice bolestivé přiložení křivky na břicho, ale bylo zapotřebí vědět jak se mimču daří. Nepříjemné pro mě bylo neustálý odtok plodové vody, špinění postele, prohlídky na křesla zda se otevírá a pocit vyprazdňování. Nemám ráda být na obtíž. Sestřička mi řekla:,,Nebudeme se zabývat maličkostmi, ale budeme se soustředit na miminko!“ To mě velice psychicky pomohlo! Po celou dobu mě podporoval manžel. Který byl při mně a se vším mě pomáhal. Díky němu jsem to lépe psychicky zvládala.Za všechno mu mockrát děkuji. Kdo říká, že chlap u porodu je zbytečný, tak nemá pravdu. Vším očem mluvím. Samotný porod nebyl dlouhý,byl sice bolestivý, ale kontrakce bolely více. Byly to takové zvláštní pocity, když se mimčo dralo na svět. Člověk tlačil a tlačil a měl pocit, že je to nekonečné. Ta úleva, když přišel doktor a já věděla, že se už Brouček narodí.
Manžel mi držel hlavu na hrudi, sestra vedle mě říkala jak mám tlačit a Verunka byla na světě. Všichni říkali, že budeme mít kluka a o to bylo větší překvapení, když doktor řekl:,,Máte holčičku“. Řekla jsem celá dojatá:,,Slávi,máme Verunku!“ Velice silný zážitek byl, když mi dceru položili na bříško a mi ji poprvé uviděli. Byla krásná a hlavně v pořádku. Strašně jsem se bála nástřihu, ale ten nebyl zapotřebí. Sice mě doktor šil 3 stehy, ale dalo se to vydržet. Při porodu se mnou jemně zacházeli a po skončení všeho nám gratuloval a byl velice milý a příjemný. Za všechno mu moc děkuji. Dětská sestra mi Verunku omyla, zvážila a vše zkontrolovala a pak mi ji přiložila k prsu a malá začala sát – podařilo se. Bylo to úžasný. Po narození Verunky nám porodní asistentka gratulovala s úsměvem na tváři a já byla ráda, že jsme to spolu zvládli. Mockrát děkuji paní Pohořalé, že jste mi se vším pomohla, měla se mnou trpělivost a prožila s námi ty úžasný pocity při narození Verunky. Děkujeme! Porod trval 14 hodin, byl vyčerpávající, plný emocí a bolesti, ale Verunka za to stála.Určitě za nedlouho bude mít brášku nebo sestřičku a pokud to bude možné ráda bych rodila opět u vás. Porodní péče a péče na oddělení byla vždy profesionální a já jsem byla spokojená. Bylo mi vše vysvětleno a ukázáno a já byla připravená na roli maminky. Co bylo nepříjemné byly vizity, ale i na ně si člověk zvykl. Dcera krásně přibývala na váze a bylo u ní vše v pořádku, jen mě se pořád držela zvýšená teplota, proto nás nechtěli pustit domů. Byla jsem 2x na vyšetření, zda-li ve mně něco nezůstalo. Vyšetření bylo nepříjemné a bolestivé, ale naštěstí dobře dopadlo a my šli domů.Pobyt v porodnici byl pro mě sice dlouhý, ale za to nabytý emocemi, zážitky a zkušenostmi.
Tím to bych chtěla poděkovat všem doktorům, sestřičkám a ostatnímu personálu za vždy profesionální a příjemnou péči a zacházení.
S pozdravem rodiče Šárka a Sláva Kubátovi
s dcerkou Verunkou